Strakonické pivo nemá mezi Jihočechy příliš valnou pověst. A tak jsme se to vydali zjistit na vlastní kůži. Respektive na vlastní chuťové pohárky.
Vyrazili jsme brzy ráno vláčkem do Číčenic a tam přestoupili na spoj do Strakonic.
Před pivovarem si nás vyzvedla paní průvodkyně, s níž jsme se vypravili do útrob fabriky. Prohlédli jsme si varnu, spilku, podívali jsme se do sklepa, kde se uchovává nefiltrované pivo. Tam nám dala paní průvodkyně i ochutnat. I učitelé si s námi připili na zdraví. Shodli jsme se, že nejvíce nám chutnala polotmavá třináctka. Poté nás ještě paní vzala do prostor, v nichž se pivo filtruje a uzavírá do lahví či sudů.
Před budovou pivovaru si ještě spolužáci mohli koupit láhev nefiltrovaného piva a po krátkém rozchodu jsme si to opět namířili směr nádraží.
Zpáteční cesta byla ve znamení ticha, protože jsme byli unavení a nabytí dojmy a někteří spolužáci dokonce usnuli.
Myslím, že mohu mluvit za všechny, že jsme si výlet náramně užili a mohli poznat výrobu našeho českého zlata.
Autor: Nikola Čechová, 3.B
