Dne 21. října 2022 měla 8.A možnost si v prostorech KreBulu poslechnout zpověď Helgy Hoškové-Weissové, ženy, která přežila holocaust a hrůzy koncentračního tábora v Osvětimi. Příběh Helgy začíná v roce 1941, kdy byla společně s rodinou deportována do terezínského ghetta. Svou cestu koncentračními tábory promítla do kreseb, ty jsme si měli možnost prohlédnout v jejím deníku. V Matthausenu se dočkala šťastného konce a je nyní pamětnicí a jednou z mála přeživší holocaustu. Tento silný zážitek předává i mladším generacím, protože se jedná o téma, které by nemělo být zapomenuto.
Autor: Tereza Klementová, 8. A
Vzkazy pro paní Helgu, o které byli studenti požádáni:
Dobrý den, jsem moc ráda, že jsem mohla slyšet Váš příběh. Věřím, že nejsem jediná, ve které zanechal hluboké emoce. Je velmi důležité si uvědomit váhu lidského života, a že ne vždy byla stejná. Děkuji Vám, že šíříte povědomí o hrůzách války, skrze Vás nebudou zapomenuty a doufám, že se z nich naše mladší generace poučí do budoucna.
Autor: Tereza Klementová, studentka Gymnázia Prachatice
Přednáška s paní Helgou byla opravdu zajímavá a její příběh je velmi silný a emotivní. Je velmi těžké uvěřit, že se tyto příběhy opravdu staly, jelikož z hodin dějepisu sice víme, že nějaký holocaust byl a jaké koncentrační tábory byly, ale slyšet to z úst někoho, kdo si tím skutečně prošel je úplně jiná zkušenost. Také bylo velmi zajímavé poslouchat vyprávění paní Helgy o Terezíně, který jsme sami navštívili na jedné naší exkurzi a uvědomit si, že místa, která jsme procházeli procházela i ona. Pokud bych měla vybrat z celé přednášky to nejzajímavější, tak by to byly dvě věci, které mě samotnou skutečně překvapily. První z nich je situace, do které se Helga s maminkou dostaly po návratu z koncentračního tábora. Neměly kde spát, neměly žádné věci, prostě nic. Nevím, co jsem čekala, ale možná jsem doufala v to, že pro lidi, kteří si prošli těmito hrůzami bude přichystané nějaké zázemí nebo nějaká větší pomoc. Druhou věcí, která mě naopak mile překvapila, byl názor paní Helgy na situaci s ukrajinskými uprchlíky. Spousta starších lidí totiž vnímá tyto lidi negativně a i v mém okolí se setkávám s názory, že ukrajinští občané utíkají zbytečně a podobně. Naopak paní Helga se zdála být velmi chápavá a sama dokonce zmiňovala, že jejich situaci chápe a když je vidí, tak si vzpomíná na svůj návrat „domů“, kdy cítila bezmoc a neměla kam jít.
Autor: Natálie Klímová, studentka Gymnázia Prachatice
